Nejvyšší správní soud vydal 22. dubna 2024 přelomový rozsudek týkající se fotovoltaických elektráren z pohledu památkové péče. Vyřešil tak neshodu krajských soudů v otázce, jestli je instalace fotovoltaické elektrárny pouze soukromým zájmem investora, nebo veřejným zájmem celé společnosti. Orgány státní památkové péče tak musejí poměřovat, jestli v daném případě převažuje veřejný zájem na ochraně životního prostředí, nebo zájem chránit památkové dědictví. Pouhé konstatování, že záměr je nepřípustný, protože realizace má být umístěna v památkové rezervaci nebo památkové zóně, těmto požadavkům nedostojí.

Orgány památkové péče ve svých rozhodnutích často vycházely z předpokladu, že instalace střešní fotovoltaické elektrárny (FVE) je zejména v soukromém zájmu investora, spočívajícím ve snížení nákladů na energie, a nemůže tak převážit nad veřejným zájmem na ochraně památkového dědictví.

To, že výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je obecně veřejným zájmem, protože směřuje k vyšší míře ochrany životního prostředí, konstatoval Nejvyšší správní soud už v lednu 2017 (rozsudek sp. zn. 2 As 207/2016). To, jestli ve veřejném zájmu může být i instalace malé střešní FVE, se ale v posledním roce stalo předmětem rozepře mezi plzeňským a brněnským krajským soudem. Brněnský krajský soud ve svém rozsudku z března 2023 (sp. zn. 55 A23/2022) vyslovil názor, že orgány státní památkové péče sice nemohou umístění fotovoltaických panelů v historickém prostředí památkových zón paušálně zakázat a musejí v každém případě individuálně posuzovat proti sobě stojící konfliktní zájmy. Proti veřejnému zájmu na ochraně památek ale podle brněnského soudu stojí jen ochrana vlastnického práva investora. Vymezil se tak proti rozsudku plzeňského krajského soudu z listopadu 2022 (sp. zn.57 A 7/2022), podle kterého orgány památkové péče musejí brát v potaz i veřejný zájem na ochraně životního prostředí a veřejný zájem na energetické suverenitě státu.

Nejvyšší správní soud se nyní (rozsudek ze dne 22. dubna 2024, sp. zn. 9 As 45/2023) postavil na stranu plzeňského krajského soudu, který vyvrátil závěr, že by střešní instalace fotovoltaických panelů byly jen soukromým zájmem. Hlavním úkolem orgánů památkové péče je posoudit záměr umístění fotovoltaických panelů optikou ochrany historického akulturního dědictví, toto posouzení se však neobejde bez porovnávání památkových hodnot s jinými právem chráněnými hodnotami, přičemž zájem na výrobě energie z obnovitelných zdrojů a tím realizovaná vyšší míra ochrany životního prostředí a energetické suverenity státu jedním z takových veřejných zájmů je.

Nelze tedy souhlasit s tím, že právní řád formuluje veřejný zájem jen pro výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 1 MW a více, jak vyplývá z energetického zákona. Veřejný zájem na výstavbě a provozu zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů je formulovaný také v evropském právu (do konce června 2024 v nařízení č. 2022/2577, od července 2024 ve směrnici 2018/2001 ve znění směrnice č. 2023/2413 – tzv. směrnice RED III), a to bez ohledu na instalovaný výkon výrobny.

Ze zahraniční praxe víme, že instalace fotovoltaických panelů v oblastech s velkým památkovým významem nemusí být vnímána jen negativně. Solární panely jsou na papežské aule ve Vatikánu, ve starověkých Pompejích nebo na střeše německého Bundestagu. I u nás byla bez větších potíží přijata instalace na dvou budovách Národního divadla v pražské památkové rezervaci. Umístění fotovoltaických panelů v historickém prostředí památkových zón nelze paušálně zakázat, nýbrž je potřeba zvažovat pohledovou exponovanost, hodnoty konkrétní stavby a lokality, vliv na okolí, podmínky ochrany apod. Pokaždé bude záležet na konkrétní situaci a konkrétním poměru „benefitu“ realizovaného záměru pro jeden veřejný zájem proti „újmě“ jinému veřejnému zájmu.