Minulý týden rozeslal Operátor trhu všem výrobcům informaci, že jsou v souladu s vyhláškou č. 478/2012 Sb., povinni sdělit mu výši investičních nákladů a investiční dotace, a to bez ohledu na to, zda byla výrobna uvedena do provozu v roce 1985 nebo v roce 2015.

Přestože zákon o podporovaných zdrojích nic takového neukládá a ani v příslušném paragrafu vyhlášky se nic takového nedočtete, obsahuje její příloha č. 3 skutečně povinnost výrobců tyto údaje sdělovat. Je nepřijatelné, aby vyhláška ukládala nějaké povinnosti bez zmocnění v zákoně. Dokud ji však někdo nezruší, Operátor trhu se jí bude zřejmě řídit a neumožní výrobci inkasovat podporu za vyrobenou elektřinu, pokud mu požadované informace nesdělí. Jak se k této situaci mají výrobci postavit?

Je zřejmé, že pokud je o sdělení výše investičních nákladů, je jediným důvodem vymáhání této povinnosti po výrobcích zvažované zavedení kontrol návratnosti investovaných prostředků. Takovýto retroaktivní zásah do zákonem garantovaných podmínek podpory je nepřijatelný a výrobci nemají žádný důvod kontrolním orgánům zavedení tohoto opatření ulehčovat vytvářením databáze investičních nákladů.

Plnění této povinnosti naráží i na řadu praktických problémů. Výrobce, který uvedl výrobnu do provozu před dvaceti lety, již nemusí mít údaje o investičních nákladech. Jiný výrobce, který koupil výrobnu již v provozu ani tyto původní investiční náklady nikdy nemusel znát. Stejně tak je naprosto nejasné, jaké položky tvoří investiční náklady ve smyslu této vyhlášky.

Za této situace považuji za nejlepší řešení bránit se proti vymáhání této povinnosti. Uvědomuji si ale, že odložení výplaty podpory do vyřešení sporu o tom, zda je požadavek vyhlášky legitimní, bude pro většinu výrobců nepřijatelné. V takovém případě někteří výrobci vkládají do systému Operátora trhu jako investiční náklady sumu všech skutečně vynaložených nákladů na výrobnu, nikoliv pouze nákladů zaúčtovaných. Jiní výrobci vkládají do systému OTE hodnotu měrných investičních nákladů pro daný druh obnovitelného zdroje a rok uvedení do provozu. Dalším řešením, s nímž jsme se setkali, je vkládání údajů o investičních nákladech, obsažení v licenčním spisu ERÚ.

Praxe je v tuto chvíli vzhledem k výše uvedeným nedostatkům bohužel nejednotná. Naší snahou je získat výkladové stanovisko, podle kterého by se povinnost týkala pouze výroben, uvedených do provozu po vstupu vyhlášky v účinnost (1. 1. 2013) a pouze sdělování výše investiční dotace, nikoliv investičních nákladů.