Rozhovor s partnerem kanceláře Pavlem Douchou pro projekt www.obnovitelnedesetileti.cz.

Advokáti Pavel Doucha a Luděk Šikola působí v AK Doucha Šikola s mottem „Jako advokáti pomáháme projektům, které dělají svět energetiky pestřejším.“ Za svou akvokátní praxi pak dodávají, že je těší, když mohou přispět k nové podobě energetického byznysu, postavené na nezávislých výrobcích, obchodnících a distributorech. Do jejich portfolila patří připomínkování zákonů, zastupování ve sporech se státními orgány, právní zajištění akvizic energetických projektů. Advokáta rámují jeho klienti – mezi ty, o které se starají Pavel Doucha a Luděk Šikola patří podnikatelská sdružení jako Solární asociace, CZ BIOM, Česká společnost pro větrnou energii, obchodníci ze zelenou elektřinou a desítky výrobců energie z obnovitelných zdrojů.

Advokát Pavel Doucha pak své bohaté zkušenosti z energetiky zúročil také jako odborný porotce v rámci ocenění Obnovitelné desetiletí. V krátkém rozhovoru představuje svůj pohled na české právní prostředí, ve kterém se projekty obnovitelných zdrojů pohybují.

Oblastí obnovitelné energetiky se z právní stránky zabýváte dlouhodobě. Je ještě něco, co vás stále dokáže v praxi překvapit?

PD: Praxe přináší něco nového téměř každý den. Energetika prochází opravdovou revolucí. To co bylo včera nepředstavitelné je dnes běžnou záležitostí. Vývoj technologií předbíhá legislativu. Ještě před pár lety bylo sci-fi vyrábět si doma vlastní elektřinu, dnes je domácí FVE téměř na úrovni běžných elektrozařízení, které koupíte v obchodě, přinesete domů a dáte do zásuvky. A nepotřebujete k tomu ani licenci. V takových případech jako právník hledáte řešení, jak co nejjednodušeji realizovat energetické projekty, na které třeba stávající právo vůbec nepamatuje. Na druhé straně je pak odpor prostředí proti zavádění technologických novinek. Některé státní orgány dokáží být velmi kreativní při hledání klacků, které by šlo házet pod nohy. I s těmito „novinkami“ se musíme nějak vypořádat.

Jak na základě svých zkušeností hodnotíte stav české legislativy dotýkající se obnovitelných zdrojů energie ve srovnání s jinými zeměmi?

PD: Nechci se vézt se na obecné vlně kritiky, že máme příliš velké množství právních předpisů, které vytvářejí nepřehlednou změť zákazů a příkazů. Dnešní svět je prostě složitý a tomu odpovídají i pravidla jimiž se řídí. Energetické právo jako snad žádné jiné se musí vypořádávat se změnami prostředí – nějaká novela energetického zákona je schvalována skoro každý rok. Ostatní evropské země jsou na tom podobně. V případě obnovitelných zdrojů je Česko smutným evropským lídrem pokud jde o zpětné omezování podpory přiznané výrobnám elektřiny v letech 2009 a 2010. A to doslova. Jiné evropské země se u nás inspirovaly v tzv. solární daní a dalších opatřeních.

Velkým smutným evergreenem jsou v ČR diskuse o notifikaci podpory obnovitelných zdrojů ze strany Evropské komise. Jaký je váš pohled na věc?

PD: Z mého pohledu je to jeden z dalších případů, kdy se hází vina na Brusel za něco, co jsme si upekli sami. Evropská komise netoužila po tom prověřovat zpětně podporu udělenou výrobnám z energie z obnovitelných zdrojů uvedených do provozu v letech 2009 a 2010. To byl požadavek z české strany. Pokud by naše orgány na prověřování podpory netrvaly, komise by žádné řízení nevedla. Druhá věc je postoj ERÚ, který trvá na tom, že vypsání podpory před rozhodnutím Komise by bylo porušením evropského práva a hrozí vracení již vyplacené podpory. Je to stejně absurdní, jako kdyby vám úřad zrušil živnostenský list s odůvodněním, že na vás může přijít kontrola z finančního úřadu a mohla by vám vyměřit nedoplatek na dani.  Evropská komise nevydala žádné rozhodnutí, které by zakazovalo pokračovat s vyplácením podpory, a proto nemá postoj ERÚ žádnou právní oporu. Ostatně stačí se pro příklad podívat do sousedního Německa. Tam Evropská komise vyšetřovala systém podpory obnovitelných zdrojů několikrát, ani jednou však německé úřady nepřikročily k pozastavení podpory.

Hodně se hovoří o nejasné legislativě kolem výměn komponent fotovoltaických elektráren a jejich dopadech na licenci. Je to skutečně takový problém a proč?

PD: Problém z toho dělá Energetický regulační úřad, který se obává, že pokud budou provozovatelé fotovoltaických elektráren vyměňovat masivně opotřebované komponenty výroben za nové, zvýší se objem jimi vyrobené elektřiny a tím i objem vyplacené podpory, což je podle nich nežádoucí. ERÚ v podstatě provozovatelům solárních elektráren říká, aby nechali své výrobny postupně chátrat. To je samozřejmě z mnoha důvodů nesmysl. Situaci však může vyřešit až novela zákona, která definuje, do jaké míry je možné komponenty obměňovat.

Z pohledu provozovatelů obnovitelných zdrojů, ale třeba i instalačních firem je legislativa spojená s jejich provozem značně nepřehledná. Dovedete si představit nějaké její zásadní zjednodušení? Třeba nějakou obdobou připravovaného kodexu, který má sloučit většinu předpisů na ochranu spotřebitele apod.?

PD: Tak v tomto ohledu vás musím zklamat. Zákony prostě jednodušší nebudou. V energetickém právu už ostatně jakýsi kodex máme a je jím právě energetický zákon. Ten pokrývá všechny oblasti energetiky – výrobu elektřiny i tepla, plynárenství, obchod a distribuci. Obsahuje i zmiňovaná zvláštní práva zákazníků v energetice.

Nakolik je pro právníka žádoucí specializace? Je profesně výhodnější se zaměřit na jednu oblast – třeba právě energetiku, nebo spíše „vědět o všem tak trochu“?

PD: Trendem je specializace. My jsme ji však uchopili trochu po svém. Jednak se specializujeme na energetiku a obnovitelné zdroje proto, že nás to prostě baví a myslíme si, že čistá a decentralizovaná energetika řeší celou řadu problémů naší civilizace. Za druhé se nespecializujeme jenom na energetické právo, ale na všechna právní odvětví, s nimiž přicházejí podnikatelé v energetice do styku. To je v praxi zejména obchodní právo. Naším cílem tedy je poskytnout podnikatelům v energetice komplexní servis s přidanou hodnotou, spočívající ve znalosti oboru, včetně orientace v technických záležitostech a ekonomických souvislostech.