Od konce lhůty, v níž mělo dojít k zápisu vodních děl do katastru nemovitostí, již uběhl jeden rok. Stále je však mnoho vodních děl, zejména malých vodních elektráren, které v katastru nemovitostí evidovány nejsou, a to zpravidla z důvodu neposkytnutí potřebné součinnosti ze strany vlastníků pozemků, na nichž je vodní dílo umístěno. Vlastníci dotčených pozemků však nemohou zápisu těchto vodních děl do katastru nemovitostí bezdůvodně bránit nebo je podmiňovat uzavřením dohody o poskytnutí úplaty za strpění těchto vodních děl na svých pozemcích. Jaké veřejnoprávní či soukromoprávní následky může pro vlastníka vodního díla absence zápisu vodního díla v katastru nemovitostí znamenat a zda je možné zajistit zápis v katastru nemovitostí i bez součinnosti vlastníka dotčeného pozemku, se dozvíte v našem článku.

Dle ust. § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“), se v katastru evidují nemovitosti, o nichž to stanoví jiný právní přepis. Tím je mimo jiné zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), který ve svém ust. § 20 odst. 1 in principio stanoví, že „přehrady, hráze, jezy, stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejích březích, stavby k využití vodní energie a stavby odkališť, pokud jsou spojené se zemí pevným základem, se evidují v katastru nemovitostí.“ S ohledem na vysoký počet vodních děl v České republice byla lhůta pro zápis vodních děl do katastru nemovitostí rozdělena, a to do 1. 1. 2011 pro vodní díla zařazená z hlediska technickobezpečnostního dohledu do kategorie I až III, a do 1.1. 2021 pro ostatní vodní díla (viz čl. II odst. 1 zákona č. 181/2008 Sb., kterým se mění vodní zákon). V současné době by tak měla být veškerá vodní díla uvedená v ust. § 20 vodního zákona, která jsou spojená se zemí pevným základem, v katastru nemovitostí zapsána. V mnoha případech však k zápisu vodních děl doposud nedošlo, a to zejména v důsledku sporů vlastníků vodních děl s vlastníky pozemků, na nichž jsou vodní díla umístěna, o výši náhrady za strpění vodního díla na jejich pozemku.

Vodní zákon nestanovuje žádné přímé právní následky pro případ, že vodní dílo uvedené v ust. § 20 vodního zákona do katastru nemovitostí ve stanovené lhůtě zapsáno nebude, jak činí např. v případě, kdy vlastníci vodních koryt, která nejsou vedena v katastru nemovitostí, neoznámí svůj nesouhlas s přechodem vlastnictví v zákonem stanovené lhůtě (ust. § 127 odst. 5 vodního zákona). Právní následky absence zápisu vodního díla neobsahuje ani katastrální zákon, hrozí tedy teoreticky pouze porušení obecné povinnosti hlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitostí do 30 dnů ode dne jejich vzniku dle ust. § 37 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona.

Absence zápisu vodního díla v katastru nemovitostí rovněž nemá vliv na povinnost vlastníka pozemku (zpravidla příslušného státního podniku povodí) strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání dle ust. § 59a vodního zákona, které stanoví, že „vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání“. Zákon č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, kterým bylo toto ustanovení vloženo do vodního zákona, v přechodném ustanovení stanoví, že „na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla rozhodne o výši náhrady soud, nedojde-li k dohodě nejpozději do 1. 1. 2016“. Nedošlo-li tedy k dohodě mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla ohledně náhrady za umístění díla na pozemku, bylo od 1. 1. 2016 možné obrátit se na soud, aby rozhodl o náhradě za užívání pozemku. Toto právo podléhá promlčení v obecné promlčecí lhůtě, pokud tedy do 2. 1. 2019 nebyl podán návrh na zahájení řízení o určení výše náhrady, zaniklo právo vlastníka pozemku obrátit se na soud k určení výše náhrady za užívání pozemku.

Odlišná situace však nastává v případě vodních děl, vybudovaných před účinností zákona o vodách, která jsou umístěna v korytech toků, jež jsou vlastníci na svých pozemcích povinni strpět dle ust. § 50 písm. c) vodního zákona, které je normou speciální vůči ust. § 59a vodního zákona. Ust. § 59a vodního zákona, byť účinné později, je normou obecnou a v případě vodních děl umístěných v korytech vodních toků se proto aplikuje primárně ust. § 50 písm. c) vodního zákona, účinné již od 1. 1. 2002. Právo na náhradu za strpění vodního díla, umístěného v korytu, bylo promlčeno již ke dni 1. 1. 2005.

Vzhledem k tomu, že k zápisu vodního díla do katastru nemovitostí je nutná součinnost vlastníka pozemku, lze očekávat, že vlastníci dotčených pozemků, kteří tuto lhůtu propásli, budou poskytnutí součinnosti při zápisu vodního díla podmiňovat uzavřením dohody o výši náhrady za strpění vodního díla na svém pozemku. V případě, že by vlastník pozemku potřebnou součinnost neposkytl, nebo ji podmiňoval jinými kroky ze strany vlastníka vodního díla (např. poskytnutím nepřiměřené úplaty za strpění vodního díla na pozemku), je možné se domáhat splnění této povinnosti občanskoprávní žalobou.

U vodních děl vybudovaných po 1. 1. 2002 již povinnost vlastníků pozemků strpět na svém pozemku dílo a jeho užívání bez právního titulu neexistuje, vlastníci těchto vodních děl tedy mohou umístit a provozovat vodní dílo na cizím pozemku pouze na základě uzavřené smlouvy s vlastníkem dotčeného pozemku.

Absence zápisu vodního díla, které se dle vodního zákona eviduje v katastru nemovitostí, ve lhůtě stanovené zákonem, však může mít podstatné právní následky v oblasti soukromého práva. V prvé řadě je významně oslabena právní jistota vlastníka tohoto nezapsaného vodního díla. Ačkoliv se bude jednat zpravidla o díla vybudovaná před účinností nového občanského zákoníku, mohou tyto být v důsledku absence jejich zápisu v katastru nemovitostí (chybně) považovány za součást pozemku, na kterém se nachází, s ohledem na zásadu superficies solo cedit, kterou přinesl nový občanský zákoník, od jehož účinnosti (1. 1. 2014) platí pravidlo, že stavba zřízená na pozemku se stává jeho součástí. V případě převodu takového pozemku na třetí osobu by pak mohlo dojít ke sporu o vlastnické právo k vodnímu dílu na něm umístěnému, které nebylo zapsáno do katastru nemovitostí a které proto bylo považováno za součást pozemku. Absence zápisu vodního díla v katastru nemovitostí však převodu vlastnického práva k vodnímu dílu nebrání, účinnost převodu v takovém případě nastane účinností příslušné smlouvy.

Vlastníci vodních děl uvedených v ust. § 20 vodního zákona, která doposud nebyla zapsána v katastru nemovitostí, by měli zajistit nejen zápis vodního díla do katastru nemovitostí, ale také zápis souvisejícího oprávnění z věcného břemene umístění a užívání vodního díla na cizím pozemku, ať již zákonného věcného břemene na základě § 59a či § 50 písm. c) vodního zákona, nebo smluvního věcného břemene na základě uzavřené smlouvy o zřízení věcného břemene s vlastníkem pozemku. Absence zápisu těchto práv v katastru nemovitostí totiž má nezanedbatelné negativní důsledky v oblasti právní jistoty vlastníka vodního díla, ale i případného budoucího nabyvatele, a může být příčinou sporů o vlastnické právo k těmto vodním dílům a o rozsah užívání zatížených pozemků. Vlastníci dotčených pozemků současně nemohou zápisu těchto vodních děl do katastru nemovitostí bránit nebo je podmiňovat uzavřením dohod o poskytnutí úplaty za strpění těchto vodních děl na svých pozemcích.

V případě zájmu jsme připraveni poskytnout k této problematice odbornou konzultaci či přímo zajistit zápis vodního díla či věcného břemene dle ust. § 50 písm. c) či § 59a vodního zákona do katastru nemovitostí.