Politicky zřejmě nejkontroverznější a nejvíce diskutovanou částí novely jsou §30 až §37, které upravují postup pro kontrolu přiměřenosti podpory, která je již vyplácena zdrojům uvedeným do provozu v letech 2006 až 2015. Přestože časový záběr této části zákona je široký a kontroly se mají týkat všech druhů obnovitelných zdrojů, zúžila se debata kolem této části zákona prakticky pouze na to, že je nutné odstranit údajně nepřiměřené zisky provozovatelů solárních elektráren z let 2009 a 2010.  Když si odmyslíme tento politický balast, co vlastně schválená novela přináší?

Předně je třeba konstatovat, že se jedná o velmi komplikovaně napsaný zákon, který nechává celou řadu otázek nezodpovězených. Bude tak záležet na výkladu a případně na obsahu návazně přijatých vyhlášek a nařízení k jeho provedení. Skutečné dopady do ekonomiky provozu výroben lze stále jen odhadovat a není možné si udělat přesný obrázek, jak se novela dotkne stávající výše vyplácené podpory.

Ve vztahu k solárním elektrárnám novela zavádí zejména zvýšení tzv. solárního odvodu, tedy srážkové daně z výnosů za vyrobenou elektřinu. Dosavadní 10% odvod (11% v případě podpory formou zelených bonusů) platný pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010 se zvyšuje na 20 % (21 % v případě zelených bonusů). To znamená, že tito výrobci neuvidí na svých účtech příjmy za vyrobenou elektřinu nižší o 10 %, ale o 20 %. Pro výrobny elektřiny z roku 2009 se zavádí nový odvod ve výši 10 % (o procento víc v případě zelených bonusů).

Zvýšení solárního odvodu logicky znamená prodloužení doby návratnosti investic vložených do výstavby solárních elektráren v těchto letech. To se následně promítne do mechanismu kontrol přiměřenosti poskytované podpory, který je postaven na stanovení maximální míry zisku vyjádřené ve formě vnitřního výnosového procenta (IRR). Zákon stanoví interval IRR v rozmezí 8,4 % až 10,6 % a bude úkolem vlády, aby svým budoucím nařízením stanovila konkrétní limit IRR pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů. Může jít o jiné IRR pro každý druh obnovitelných zdrojů, nebo také může vláda stanovit jednotné IRR pro všechny druhy OZE. To ukáže teprve budoucnost. Jisté je pouze to, že konečné IRR nesmí být nižší, než 8,4 % a vyšší než 10,6 % pro kterýkoliv z druhů obnovitelných zdrojů.

Zákonný mechanismus následně přepokládá, že pokud průměrné IRR celého sektoru přesáhne limit stanovený nařízením, sníží se všem provozovatelům zdrojů v daném sektoru plošně výkupní cena a zelený bonus. Zákon naopak nepředpokládá individuální kontroly jednotlivých výroben. Jedinou výjimkou jsou situace, kdy provozovatel získal na výstavbu výrobny jednorázovou investiční dotaci a zároveň pobírá provozní podporu ve formě výkupních cen či bonusů. V takovém případě má povinnost vyhodnotit, zda při souběhu těchto dvou druhů podpor nepřekračuje v jeho individuálním případě stanovený limit IRR a pokud ano, měl by část, nebo celou investiční podporu, vrátit. Pokud tak neučiní, může jej navštívit Státní energetická inspekce a zahájit u něj kontrolu. To je však jediný případ, kdy zákon umožňuje individuální kontrolu zahajovanou z moci úřední.

Průměrné IRR za celý sektor bude zjišťovat Ministerstvo průmyslu a obchodu v tzv. sektorovém šetření. Nejedná se obsahově o nic jiného, než co již absolvovali provozovatelé výroben z let 2006 – 2010. Jde o jakousi podobu dotazníkového šetření, kdy provozovatelé výroben uvedou hodnoty investičních a provozních nákladů projektu na jedné straně a tržeb za elektřinu provozní a investiční podpory na druhé straně. Výsledkem je IRR konkrétního projektu a po vyhodnocení všech dotazníků v dané sektoru i sektorové IRR. Otevřenou otázkou stále zůstává, zda již proběhlá dotazníková šetření pro výrobny z let 2006 – 2010 budou použita jako základ pro stanovení sektorových IRR, nebo zda u těchto výroben proběhne sektorové šetření znovu.

Pokud IRR zjištěné v rámci sektorového šetření překročí hodnotu stanovenou v nařízení vlády, přistoupí ERÚ v cenovém rozhodnutí ke snížení výkupní cen a zelených bonusů pro všechny výrobce v dané sektoru. Ke snížení přistoupí tak, aby po provedeném snížení sektorové IRR za celou dobu životnosti projektu odpovídalo limitu stanovenému v nařízení vlády.

Výrobce se má možnost proti takovému snížení podpory bránit. A to tak, že buď prokáže, že IRR jeho konkrétního projektu je nižší než limit stanovený v nařízení vlády, nebo pokud prokáže, že během jakýchkoliv tří let doby existence projektu nepobíral vyšší celkovou podporu než 200 tisíc EUR. V takovém případě mu může Státní energetická inspekce (SEI) vrátit původní podporu, nebo stanovit individuální podmínky podpory. Speciální ochrana se pak týká projektů, které by nedosáhly ani na IRR 6,3 %. Jejich provozovatelé se mohou navíc obrátit na SEI s žádostí o prominutí solárního odvodu.

Co čeká majitele provozoven podporovaných zdrojů v nejbližší době? Do konce března 2022 by měla vláda rozhodnout, jestli výsledky stávajících dotazníkových šetření (v případě solárních elektráren upravené o zvýšený solární odvod) využije pro stanovení sektorového IRR, nebo zda proběhnou sektorová šetření znovu. Dle výsledku rozhodnutí vlády bude možné odhadnout další vývoj událostí – např. snížení výkupních cen v některých sektorech.

Již nyní je však zjevné, že konkrétní provedení kontrol přiměřenosti podpory bude velmi náročné a může být v případě snížení výkupních cen předmětem mnoha sporů. V tuto chvíli především sledujeme přípravu prováděcích vyhlášek a nařízení, které poskytnou přesnější obrázek o konkrétních dopadech nové právní úpravy na jednotlivé sektory.